Jak správně zdanit prodej akcií a nespálit se na detailech

Základní vymezení daně z prodeje akcií

Prodej akcií představuje významnou oblast kapitálových příjmů, která podléhá specifickým daňovým pravidlům v České republice. Daň z prodeje akcií je součástí daně z příjmů a její konkrétní podoba se odvíjí od několika klíčových faktorů. Základním právním předpisem upravujícím zdanění příjmů z prodeje akcií je zákon o daních z příjmů, který stanovuje podmínky a způsob zdanění těchto finančních instrumentů.

Při prodeji akcií vzniká poplatníkovi příjem, který je nutné zdanit jako součást základu daně z příjmů. Tento příjem se vypočítává jako rozdíl mezi prodejní cenou akcií a jejich pořizovací hodnotou, přičemž do pořizovací ceny lze zahrnout i související náklady, jako jsou poplatky za zprostředkování nákupu či prodeje. V případě fyzických osob se příjmy z prodeje akcií řadí mezi takzvané ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů, pokud nejde o příjmy ze samostatné činnosti podle § 7.

Významným aspektem je časový test, který může vést k osvobození příjmů z prodeje akcií od daně. Pokud doba mezi nabytím a prodejem akcií přesáhne tři roky, jsou příjmy z jejich prodeje od daně osvobozeny. Toto pravidlo představuje důležitý nástroj daňové optimalizace pro dlouhodobé investory. Je však třeba zdůraznit, že osvobození se nevztahuje na případy, kdy byly akcie součástí obchodního majetku v období 3 let před jejich prodejem.

Pro stanovení základu daně je klíčové správné určení vstupní ceny akcií. V případě akcií nabytých koupí je to skutečná pořizovací cena včetně vedlejších nákladů. U akcií získaných dědictvím se vychází z ceny stanovené v dědickém řízení, při darování se použije cena určená pro účely daně z příjmů. Zvláštní postupy platí pro akcie nabyté v privatizaci nebo v rámci transformace družstev.

Samotné zdanění příjmů z prodeje akcií probíhá v rámci ročního daňového přiznání, kde se tyto příjmy uvádějí společně s ostatními zdanitelnými příjmy. Sazba daně činí 15 % ze základu daně pro fyzické osoby, přičemž u vysokopříjmových poplatníků může být aplikována i solidární daň. Pro právnické osoby platí standardní sazba daně z příjmů ve výši 19 %.

Důležitým aspektem je také možnost uplatnění daňové ztráty z prodeje cenných papírů. Tuto ztrátu lze kompenzovat pouze proti zisku z prodeje jiných cenných papírů v témže zdaňovacím období. Nelze ji však uplatnit proti jiným druhům příjmů, což představuje určité omezení pro investory realizující ztráty z obchodování s akciemi.

V mezinárodním kontextu je třeba zohlednit smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které mohou ovlivnit způsob a místo zdanění příjmů z prodeje akcií zahraničních společností. Tyto smlouvy obvykle přiznávají právo zdanit příjmy z prodeje akcií státu, ve kterém je prodávající daňovým rezidentem.

Sazba daně a časový test

Při prodeji akcií je důležité rozlišovat mezi dvěma základními situacemi, které určují výši zdanění a případné osvobození od daně. Základní sazba daně z příjmů z prodeje akcií činí 15 % z dosaženého zisku, který představuje rozdíl mezi prodejní cenou a pořizovací cenou včetně souvisejících nákladů. Tento způsob zdanění se uplatňuje v případě, že nejsou splněny podmínky časového testu.

Časový test představuje klíčový faktor při posuzování daňové povinnosti. Pokud investor drží akcie déle než tři roky, jsou příjmy z jejich prodeje od daně zcela osvobozeny. Toto pravidlo platí pro fyzické osoby nepodnikající a významně podporuje dlouhodobé investování na kapitálových trzích. Do časového testu se započítává doba od nabytí cenného papíru až do okamžiku jeho prodeje, přičemž u akcií získaných prostřednictvím dědictví se započítává i doba držby původního majitele.

V případě, že investor obchoduje s akciemi v rámci svého podnikání nebo své samostatné výdělečné činnosti, vztahuje se na příjmy kromě 15% daně také povinnost odvodu sociálního a zdravotního pojištění. Tyto příjmy jsou pak součástí celkového základu daně z podnikání a jsou uvedeny v daňovém přiznání v příslušné příloze.

Zajímavou oblastí je také problematika zaměstnaneckých akcií, kde se uplatňují specifická pravidla. Pokud zaměstnanec získá akcie od svého zaměstnavatele za zvýhodněnou cenu, rozdíl mezi tržní a zvýhodněnou cenou se považuje za příjem ze závislé činnosti a podléhá běžnému zdanění včetně odvodů. Při následném prodeji těchto akcií se pak časový test počítá od okamžiku jejich skutečného nabytí.

Pro správné určení daňové povinnosti je nezbytné vést přesnou evidenci všech transakcí, včetně data nákupu, prodeje a souvisejících poplatků. Investor může proti příjmům z prodeje akcií uplatnit nejen pořizovací cenu, ale také další související náklady, jako jsou poplatky za vedení majetkového účtu, brokerské poplatky či poradenské služby. Tyto náklady snižují základ daně a tím i výslednou daňovou povinnost.

V případě zahraničních akcií je situace mírně komplikovanější, neboť je třeba zohlednit také mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Příjmy z prodeje zahraničních akcií se uvádějí v českém daňovém přiznání, přičemž případná daň zaplacená v zahraničí může být započtena proti české daňové povinnosti. Je však nutné tuto skutečnost doložit příslušnými dokumenty od zahraničního správce daně.

Při nedodržení tříletého časového testu může investor optimalizovat svou daňovou povinnost například vhodným načasováním prodeje akcií nebo započtením ztrát z jiných investičních nástrojů. Ztráty z prodeje akcií lze uplatnit jako daňově uznatelný náklad a lze je započíst proti ziskům z jiných investic v témže zdaňovacím období nebo je převést do následujících let.

Investování do akcií je jako zasazení stromu. Nejdříve musíte investovat čas a péči, než začne nést ovoce. A když přijde čas sklizně, musíte se vypořádat i s daněmi

Radek Svoboda

Osvobození od daně při dlouhodobém držení

Při prodeji akcií je důležité znát podmínky pro osvobození od daně z příjmů, které může výrazně ovlivnit výslednou finanční zátěž investora. Základním předpokladem pro osvobození od daně z příjmů při prodeji akcií je doba držení, která musí přesáhnout tři roky. Tato lhůta se počítá ode dne nabytí cenného papíru až do dne jeho prodeje. Je třeba zdůraznit, že tříletý časový test se vztahuje na každý jednotlivý nákup akcií zvlášť, nikoliv na celé portfolio.

Doba držení akcií	Sazba daně	Podmínky osvobození
Do 3 let	15%	Žádné osvobození
Nad 3 roky	0%	Časový test splněn
Příjem do 100 000 Kč/rok	0%	Osvobozen jako příležitostný příjem

V případě akcií získaných před 1. lednem 2014 platila odlišná pravidla, kdy pro osvobození stačilo držet akcie pouze šest měsíců. Tato změna v legislativě významně ovlivnila investiční strategie mnoha drobných investorů, kteří museli přizpůsobit své portfolio novým podmínkám. Důležité je také vědět, že do časového testu se započítává i doba držení akcií právním předchůdcem, například v případě dědictví nebo darování.

Při posuzování osvobození od daně je nutné zohlednit i specifické situace, jako jsou například akciové splity nebo sloučení akcií. V těchto případech se doba držení počítá od původního nabytí akcií před jejich rozdělením či sloučením. Stejně tak při výměně akcií v rámci přeměn společností se doba držení původních akcií započítává do časového testu nově získaných akcií.

Pro uplatnění osvobození od daně musí investor prokázat délku držby akcií příslušnými dokumenty. Těmi mohou být výpisy z majetkového účtu, smlouvy o koupi akcií nebo potvrzení od obchodníka s cennými papíry. V elektronické podobě je důležité uchovávat tyto dokumenty po celou dobu držení akcií a následně ještě minimálně tři roky po jejich prodeji pro případnou kontrolu finančním úřadem.

Zajímavostí je, že osvobození se vztahuje i na příjmy z prodeje akcií obchodovaných v rámci evropského regulovaného trhu nebo obdobného zahraničního regulovaného trhu. To znamená, že investor může využít daňového osvobození i u zahraničních akcií, pokud splní podmínku tříletého časového testu. Toto pravidlo významně rozšiřuje možnosti daňové optimalizace při mezinárodním investování.

Je důležité zmínit, že osvobození se nevztahuje na příjmy z prodeje cenných papírů, které byly zahrnuty do obchodního majetku, a to do tří let od ukončení podnikatelské činnosti. Stejně tak se osvobození netýká příjmů z budoucího prodeje cenných papírů, které investor koupil ze svého obchodního majetku, a to do tří let od ukončení podnikatelské činnosti, i když splní časový test tří let.

Pro komplexní daňovou optimalizaci je vhodné plánovat nákupy a prodeje akcií s ohledem na časový test. Zkušení investoři často strukturují své portfolio tak, aby měli možnost využít osvobození od daně u co největšího objemu transakcí. To může znamenat například rozdělení větších nákupů do několika menších tranší s různými daty nákupu, což umožňuje flexibilnější správu portfolia z daňového hlediska.

Stanovení základu daně z prodeje akcií

Při stanovení základu daně z prodeje akcií je nutné postupovat v souladu se zákonem o daních z příjmů. Základem daně je rozdíl mezi příjmem z prodeje akcií a výdaji vynaloženými na jejich pořízení. Do těchto výdajů lze zahrnout nejen pořizovací cenu akcií, ale také související náklady, jako jsou poplatky za zprostředkování nákupu či prodeje cenných papírů nebo náklady na právní služby související s transakcí.

V případě, že investor vlastní více akcií stejného druhu, které byly pořízeny v různých časových obdobích za různé ceny, může pro stanovení výdajů použít metodu váženého aritmetického průměru nebo metodu FIFO (First In, First Out). Metoda FIFO předpokládá, že první pořízené akcie jsou také první prodané. Tato metoda je mezi investory oblíbená pro svou jednoduchost a přehlednost.

Důležitým aspektem je také časový test, který může významně ovlivnit daňovou povinnost. Příjmy z prodeje cenných papírů jsou osvobozeny od daně, pokud doba mezi nabytím a prodejem přesáhne 3 roky. Tento časový test se vztahuje na cenné papíry nabyté od 1. ledna 2014. Pro cenné papíry nabyté před tímto datem platila jiná pravidla.

Při stanovení základu daně je také třeba zohlednit případné kurzové rozdíly, pokud byly akcie obchodovány v cizí měně. Pro přepočet se používá jednotný kurz vyhlašovaný Ministerstvem financí po skončení zdaňovacího období, případně denní kurz ČNB platný v den uskutečnění transakce.

V praxi je důležité vést podrobnou evidenci všech transakcí s akciemi, včetně data nákupu, prodeje, pořizovací ceny a prodejní ceny. Tato evidence slouží jako podklad pro správné stanovení základu daně a také jako důkazní prostředek pro případnou kontrolu ze strany finančního úřadu. Investor by měl archivovat veškeré dokumenty související s obchodováním s akciemi, jako jsou výpisy z majetkového účtu, konfirmace o provedených obchodech či faktury za zprostředkovatelské služby.

Pokud investor realizuje v průběhu zdaňovacího období jak zisky, tak ztráty z prodeje různých akcií, může ztráty započíst proti ziskům. Případná celková ztráta z prodeje cenných papírů může být uplatněna jako daňově uznatelný náklad v následujících zdaňovacích obdobích, maximálně však po dobu 5 let následujících bezprostředně po období, ve kterém byla ztráta vykázána.

Pro správné stanovení základu daně je také důležité rozlišovat mezi příjmy z prodeje akcií a příjmy z dividend. Zatímco příjmy z prodeje akcií vstupují do základu daně z příjmů fyzických osob a jsou zdaňovány v rámci dílčího základu daně z ostatních příjmů, dividendy podléhají srážkové dani přímo u zdroje.

Způsob výpočtu zisku nebo ztráty

Při stanovení zisku nebo ztráty z prodeje akcií je nutné správně určit rozdíl mezi příjmy z prodeje a výdaji na jejich pořízení. Do výdajů lze zahrnout nejen pořizovací cenu akcií, ale také související náklady, jako jsou poplatky makléři či burze. V případě, že investor nakoupil stejné akcie v různých časových obdobích za různé ceny, může pro stanovení výdajů použít metodu váženého aritmetického průměru.

Pokud investor prodává pouze část svých akcií, je důležité správně identifikovat, které konkrétní akcie prodává. Česká daňová legislativa umožňuje použít metodu FIFO (First In, First Out), což znamená, že se nejdříve prodávají akcie, které byly první nakoupeny. Tato metoda musí být důsledně dodržována během celého zdaňovacího období.

V situaci, kdy investor získal akcie bezúplatně (například dědictvím nebo darem), vstupuje do výpočtu zisku nebo ztráty cena určená pro účely daně dědické či darovací, případně cena zjištěná ke dni nabytí při bezúplatném převodu. Pokud byly akcie nabyty před 1. lednem 2014, použije se cena, která byla předmětem daně dědické či darovací.

Při výpočtu je také třeba zohlednit případné štěpení akcií (split) nebo jejich spojování (reverse split). V těchto případech se původní pořizovací cena rozpočítá na nový počet akcií tak, aby celková hodnota investice zůstala zachována. Obdobně se postupuje i v případě fúzí nebo rozdělení společností, kdy dochází k výměně akcií.

Důležitým aspektem je také správné časové zařazení příjmů a výdajů. Příjem z prodeje akcií se zahrnuje do zdaňovacího období, ve kterém došlo k jejich prodeji, bez ohledu na to, kdy byla přijata platba. U akcií obchodovaných na burze se za den prodeje považuje den vypořádání obchodu.

Pro účely daňové evidence je nezbytné uchovávat veškeré doklady související s nákupem a prodejem akcií, včetně výpisů z majetkového účtu, konfirmací o provedených obchodech a dokladů o zaplacených poplatcích. Tyto dokumenty slouží jako důkazní prostředky při případné kontrole ze strany finančního úřadu a investor je povinen je archivovat po dobu, po kterou může být daň doměřena.

V případě, že investor obchoduje s akciemi prostřednictvím zahraničního brokera, musí být schopen prokázat nejen samotné obchody, ale také převody peněz a případné kurzové rozdíly. Pro přepočet příjmů a výdajů v cizí měně se používá kurz vyhlášený Českou národní bankou, a to buď denní kurz v den uskutečnění transakce, nebo jednotný kurz stanovený pro celé zdaňovací období.

Daňové přiznání a termíny podání

Pokud jste v průběhu roku prodávali akcie, je nutné tento příjem uvést v daňovém přiznání. Základní termín pro podání daňového přiznání je do 1. dubna následujícího roku po roce, ve kterém jste akcie prodali. V případě, že využijete služeb daňového poradce, můžete tento termín prodloužit až do 1. července. Je však nutné podat plnou moc k zastupování daňovým poradcem finančnímu úřadu, a to nejpozději do 1. dubna.

Příjmy z prodeje akcií se uvádějí do přílohy č. 1 daňového přiznání, konkrétně do oddílu příjmů z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů. V případě, že jste akcie drželi déle než tři roky, jsou tyto příjmy od daně osvobozeny a není nutné je do daňového přiznání uvádět. Pokud však doba mezi nákupem a prodejem akcií byla kratší než tři roky, musíte tyto příjmy zdanit.

Při vyplňování daňového přiznání je důležité správně vypočítat základ daně. Ten tvoří rozdíl mezi příjmy z prodeje akcií a výdaji na jejich pořízení. Do výdajů lze zahrnout nejen pořizovací cenu akcií, ale také související poplatky, jako jsou například brokerské poplatky či poplatky za vedení investičního účtu. Výsledný základ daně se zdaňuje jednotnou sazbou 15 %.

Je třeba mít na paměti, že daňová povinnost vzniká v okamžiku prodeje akcií, nikoli při realizaci výnosu. To znamená, že i když necháte peníze z prodeje akcií na investičním účtu a reinvestujete je, musíte přesto příjem z prodeje zdanit. Pro správné stanovení daňové povinnosti je nezbytné vést si přesnou evidenci všech nákupů a prodejů akcií, včetně souvisejících poplatků.

V případě, že v daném roce realizujete jak zisky, tak ztráty z prodeje různých akcií, můžete tyto položky vzájemně započítat. Ztráty z prodeje akcií lze uplatnit pouze proti ziskům z kapitálového majetku ve stejném zdaňovacím období. Není možné je převádět do dalších let ani je uplatnit proti jiným druhům příjmů.

Pokud celkové příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhnou za rok částku 15 000 Kč, vzniká povinnost podat daňové přiznání. To platí i v případě, že jste ve ztrátě z prodeje akcií. Nedodržení termínu pro podání daňového přiznání může vést k sankčním postihům ze strany finančního úřadu. Při pozdním podání do 5 pracovních dnů nehrozí sankce, při delším prodlení však finanční úřad vyměří pokutu, která může činit až 5 % z vyměřené daně.

Pro zahraniční akcie platí stejná pravidla jako pro české cenné papíry. Je však nutné příjmy přepočítat na české koruny podle kurzu ČNB platného v den prodeje akcií. V případě zahraničních dividend je třeba zohlednit také případné smlouvy o zamezení dvojího zdanění s příslušnou zemí.

Možnosti započtení ztráty z obchodování

Při obchodování s akciemi na kapitálových trzích není neobvyklé, že investor zaznamená jak ziskové, tak ztrátové obchody. Z pohledu daňové optimalizace je důležité vědět, jak správně pracovat se vzniklou ztrátou. Ztrátu z prodeje cenných papírů lze započíst proti zisku z prodeje jiných cenných papírů ve stejném zdaňovacím období. Tato možnost je zakotvena v zákoně o daních z příjmů a představuje významný nástroj pro snížení daňové zátěže.

Pokud investor realizuje ztrátu z prodeje akcií, může ji uplatnit proti zisku z prodeje jiných akcií, dluhopisů či podílových listů. Je však třeba zdůraznit, že ztrátu lze započíst pouze proti příjmům stejného charakteru. To znamená, že ztrátu z prodeje cenných papírů nelze započíst například proti příjmům ze zaměstnání nebo z pronájmu nemovitostí.

V případě, že celková ztráta z obchodování s cennými papíry v daném roce převýší zisky, je možné tuto ztrátu přenést do následujících zdaňovacích období. Zákon umožňuje uplatnit daňovou ztrátu v následujících pěti zdaňovacích obdobích. Toto pravidlo poskytuje investorům značnou flexibilitu při optimalizaci jejich daňové povinnosti v delším časovém horizontu.

Při započítávání ztráty je nutné dodržovat několik důležitých pravidel. Především je nezbytné vést přesnou evidenci všech realizovaných obchodů, včetně nákupních a prodejních cen, dat transakcí a souvisejících poplatků. Tyto informace jsou klíčové pro správné stanovení výše ztráty a její následné uplatnění v daňovém přiznání.

Je také důležité zmínit, že pro účely započtení ztráty se berou v úvahu pouze skutečně realizované ztráty. Nerealizované ztráty, tedy pokles hodnoty akcií, které investor stále drží, nelze pro daňové účely zohlednit. Ztráta vzniká až v okamžiku skutečného prodeje cenných papírů za cenu nižší, než byla cena nákupní.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat případům, kdy investor obchoduje prostřednictvím různých brokerů nebo na různých trzích. I v těchto situacích je možné ztráty započítávat, ale je nutné zajistit komplexní evidenci všech transakcí a správné vykazování v daňovém přiznání. Někteří investoři proto využívají služeb daňových poradců, kteří jim pomohou s optimální strukturou započtení ztrát a zajistí správnost daňového přiznání.

V kontextu dlouhodobého investování je schopnost efektivně pracovat se ztrátami klíčovým faktorem úspěchu. Možnost započtení ztráty proti budoucím ziskům představuje významný nástroj daňové optimalizace, který může výrazně ovlivnit celkovou výnosnost investiční strategie. Proto je důležité této oblasti věnovat náležitou pozornost a případně konzultovat složitější situace s odborníky na daňovou problematiku.

Specifika zdanění zahraničních akcií

Při investování do zahraničních akcií je třeba věnovat zvláštní pozornost specifickým aspektům jejich zdanění, které se v několika ohledech liší od zdanění tuzemských cenných papírů. Základním pravidlem je, že příjmy z prodeje zahraničních akcií podléhají v České republice dani z příjmů, konkrétně sazbě 15 % pro fyzické osoby. Tyto příjmy se uvádějí v daňovém přiznání v rámci ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů.

Významným faktorem při zdanění zahraničních akcií je existence smluv o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a zemí, kde byly akcie emitovány nebo obchodovány. Tyto mezinárodní smlouvy určují, jakým způsobem budou příjmy zdaněny v jednotlivých zemích a jak se započítává daň zaplacená v zahraničí. Investor musí pečlivě prostudovat příslušnou smlouvu, aby správně určil své daňové povinnosti a možnosti uplatnění již zaplacené daně v zahraničí.

Při prodeji zahraničních akcií je možné od příjmů odečíst související náklady, především pořizovací cenu akcií a transakční poplatky. Důležitým aspektem je přepočet příjmů a výdajů na české koruny. Pro tento účel se používá jednotný kurz vyhlašovaný Ministerstvem financí ČR pro příslušné zdaňovací období, případně denní kurz ČNB v den realizace transakce. Správná volba metody přepočtu může významně ovlivnit výslednou daňovou povinnost.

Specifickou situací je zdanění dividend ze zahraničních akcií. V mnoha zemích jsou dividendy zdaněny srážkovou daní přímo u zdroje. Výše této srážkové daně se v různých zemích liší a může být upravena smlouvou o zamezení dvojího zdanění. Například ve Spojených státech amerických je standardní sazba srážkové daně 30 %, ale pro české rezidenty je díky mezinárodní smlouvě snížena na 15 %.

Pro správné zdanění zahraničních akcií je nezbytné vést podrobnou evidenci všech transakcí, včetně data nákupu a prodeje, pořizovací ceny, prodejní ceny a souvisejících poplatků. Investor musí být schopen prokázat správnost výpočtu základu daně a případně doložit zaplacení daně v zahraničí. Doporučuje se uchovávat veškeré dokumenty související s obchodováním, včetně výpisů z brokerského účtu a potvrzení o zaplacených daních v zahraničí.

V případě dlouhodobého držení zahraničních akcií (více než tři roky) může být příjem z jejich prodeje od daně osvobozen, stejně jako u tuzemských cenných papírů. Toto osvobození se však nevztahuje na příjmy z dividend, které podléhají zdanění bez ohledu na délku držení akcií. Je také důležité zmínit, že při obchodování prostřednictvím zahraničních brokerů může být situace komplikovanější, protože někteří brokeři nemusí poskytovat dokumentaci v formátu požadovaném českými úřady.

Výjimky a zvláštní případy zdanění

Při prodeji akcií existuje několik důležitých výjimek a zvláštních případů, které mohou významně ovlivnit výslednou daňovou povinnost. Časový test tří let představuje jednu z nejvýznamnějších výjimek, kdy příjmy z prodeje cenných papírů jsou od daně osvobozeny, pokud doba mezi nabytím a prodejem přesáhne tři roky. Toto pravidlo se vztahuje na většinu běžných investorů, kteří drží akcie dlouhodobě.

V případě dědictví akcií se doba držby počítá již od původního nabytí zůstavitelem, což může být pro dědice významná výhoda. Podobně při darování akcií se započítává doba držby dárce. Specifickou situací je také nabytí akcií v rámci transformace společnosti, kdy se doba držby počítá od původního nabytí transformovaných akcií.

Další významnou výjimkou je osvobození příjmů z prodeje cenných papírů do výše 100 000 Kč za kalendářní rok. Toto osvobození se vztahuje na součet všech příjmů z prodeje cenných papírů v daném roce, přičemž není podmíněno časovým testem. Pro drobné investory to znamená možnost realizovat menší zisky bez daňové zátěže.

Zvláštní režim platí také pro zaměstnanecké akcie a opční programy. Pokud zaměstnanec získá akcie za zvýhodněnou cenu v rámci zaměstnaneckého benefitu, rozdíl mezi tržní a zvýhodněnou cenou se zdaňuje jako příjem ze závislé činnosti. Při následném prodeji těchto akcií se za nabývací cenu považuje tržní cena v době jejich nabytí.

Specifická pravidla existují také pro obchodníky s cennými papíry, kteří vykonávají tuto činnost jako své podnikání. V jejich případě se příjmy z prodeje akcií považují za příjmy ze samostatné činnosti a nevztahuje se na ně časový test ani limit 100 000 Kč. Musí však vést daňovou evidenci nebo účetnictví a mohou uplatňovat související výdaje.

Pro akcie nabyté před rokem 2014 mohou platit odlišná pravidla vzhledem k tehdejší legislativě. Důležitou výjimkou je také prodej akcií v rámci odstoupení od smlouvy, kdy se příjem z takového prodeje nepovažuje za zdanitelný příjem, pokud dojde k navrácení do původního stavu.

V případě prodeje zahraničních akcií je třeba zohlednit také mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Některé státy mohou mít právo zdanit příjmy z prodeje akcií společností, které vlastní především nemovitosti na jejich území. Investor musí v takovém případě prokázat zaplacení daně v zahraničí, aby mohl uplatnit metodu zamezení dvojího zdanění.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také případům, kdy dochází k prodeji akcií mezi spojenými osobami. V těchto transakcích musí být dodržen princip tržního odstupu a cena musí odpovídat běžným podmínkám na trhu. V opačném případě může správce daně cenu upravit a doměřit daň.

Sankce při nedodržení daňových povinností

Nedodržení daňových povinností při prodeji akcií může mít pro poplatníka závažné důsledky. Finanční úřad může udělit sankce v několika formách, přičemž nejčastější je pokuta za opožděné podání daňového přiznání a úrok z prodlení. V případě, že poplatník nepodá daňové přiznání z příjmů z prodeje akcií ve stanovené lhůtě, tedy do 1. dubna následujícího roku (nebo do 1. července při využití služeb daňového poradce), vzniká mu povinnost uhradit pokutu. Tato pokuta se vypočítává jako 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, maximálně však do výše 5 % stanovené daně.

Závažnější situace nastává, pokud poplatník úmyslně zatají příjmy z prodeje akcií nebo uvede v daňovém přiznání nepravdivé údaje. V takovém případě může finanční úřad udělit pokutu až do výše 50 % doměřené daně. V extrémních případech úmyslného krácení daně ve větším rozsahu může být toto jednání kvalifikováno jako trestný čin daňový, za který hrozí trest odnětí svobody.

Další sankční položkou je úrok z prodlení, který vzniká v případě, že daň není uhrazena včas. Úrok z prodlení se počítá jako repo sazba České národní banky zvýšená o 8 procentních bodů. Tento úrok se počítá za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně.

Finanční úřad může také provést daňovou kontrolu zpětně až za 3 roky, v některých případech dokonce až za 10 let. Během této kontroly může být poplatník vyzván k doložení všech relevantních dokumentů souvisejících s prodejem akcií, včetně nabývacích titulů, výpisů z majetkového účtu a dokladů o realizovaných transakcích. Neposkytnutí součinnosti při daňové kontrole může vést k dodatečným sankcím a stanovení daně podle pomůcek.

V případě zjištění nesrovnalostí může správce daně vyměřit daň dodatečně a spolu s ní i penále ve výši 20 % z doměřené daňové povinnosti. Pokud poplatník zjistí chybu v již podaném daňovém přiznání, má možnost podat dodatečné daňové přiznání. Pokud tak učiní dobrovolně před zahájením daňové kontroly, vyhne se většině sankcí, bude však muset uhradit úrok z prodlení za období od původní splatnosti daně.

Je důležité zmínit, že sankce se mohou kumulovat, tedy poplatník může být povinen uhradit současně pokutu za opožděné podání přiznání, penále z doměřené daně i úrok z prodlení. Proto je vždy výhodnější dodržovat všechny zákonné povinnosti včas a v případě nejasností konzultovat situaci s daňovým poradcem nebo přímo s finančním úřadem.